Míčovna Pražského hradu se nachází na okraji Jeleního příkopu na sever od hradního komplexu.
V letech 1567 - 1969 ji postavili architekti Bonifác Wohlmuth a Oldřich Aostalis a jak název napovídá, byla určena k míčovým hrám. Ty byly tehdy velmi oblíbené, takže se jednalo již o třetí stavbu pro tento typ zábavy na Hradě. V té době se hrávaly kruhové hry s 10 až 12 hráči. Tvrdý kožený míč se při nich odrážel dřevěnou pálkou nebo dokonce zutým střevícem, případně se metal pálkou k protihráči, který ho měl v letu zachytit.
Míčovna byla ale také skutečným skvostem vrcholné renesanční architektury. Zdobí ji 10 jónských polosloupů a sgrafita s personifikací 4 živlů, 7 hlavních ctností (milosrdenství, předvídavost, umírněnost, naděje, spravedlnost, věrnost, statečnost) a 8 svobodných umění (teologie, geometrie, hudba, aritmetika, astronomie, rétorika, gramatika, dialektika).
Další osudy Míčovny nebyly již tak veselé. Nejprve byla v 18. století přebudována na konírnu a poté za Josefa II. přeměněna na vojenské skladiště. V roce 1945 byla zasažena střelbou a vyhořela, takže z ní zůstaly jen obvodové zdi.
Obnovy se dočkala znovu po válce, kdy se na ní podílel např. Pavel Janák. Pro upevnění poničené omítky byl zvolen náročný restaurátorský postup, který předcházel restauraci cenných sgrafit.
Před Míčovnou stojí sousoší od M. B. Brauna nazvané Noc. Pochází z roku 1734 a mělo i svůj protipól – Den. Ten byl ale zničen Prusy při obléhání v roce 1757. Před Míčovnou zaujme také Herkulova kašna se sochou Herkula bojujícího se saní. Je dílem Jana Jiřího Bendla z roku 1670.
V Míčovně se dnes konají koncerty a slouží k výstavním a společenským účelům.
Zajímavost:
Sgrafita živlů, ctností a svobodných umění byla v 50. letech 20. století v místě 3. oblouku vlevo doplněna znakem pětiletky se srpem a kladivem. Tato alegorie průmyslu a zemědělství se kuriózně zachovala dodnes jako jediný prvek socialistického realismu v areálu Pražského hradu.
