Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha je nejen největší pražský chrám, ale také nejdůležitější duchovní symbol českého státu. Vyrostl na základech, v nichž sídlilo biskupství a později i arcibiskupství. Katedrála je také mausoleem českých panovníků a jsou v ní uloženy české korunovační klenoty.
Název katedrály vychází ze jmen tří svatých, jimž je zasvěcena. První z nich, kníže Václav položil sakrální tradice, když zde roku 925 nechal postavit rotundu sv. Víta. Získal k tomu relikvii sv. Víta, které zde uložil. Poté, co ho jeho bratr zavraždil, se rotunda stala místem i jeho odpočinku. Sv. Václav se tak stal patronem a světcem Čechů a i při pozdějších přestavbách z rotundy na baziliku a následně na katedrálu, bylo místo jeho hrobu nedotčeno.
Sv. Vojtěch, třetí, komu je katedrála zasvěcena, byl jako druhý český biskup zabit na misijní cestě k polabským Prusům. Také jeho ostatky spočinuly v rotundě roku 1039.
Následně byla rotunda zbořena, protože už svými rozměry nedostačovala a na jejím místě vyrostla roku 1060 prostornější bazilika sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Teprve na jejím místě založil dnešní katedrálu Karel IV. se svým otcem Janem Lucemburským roku 1344. Tento velkolepý chrám se stal kostelem korunovačním, pohřebištěm králů a klenotnicí nejvzácnějších pokladů. V témže roce bylo také pražské biskupství povýšeno na arcibiskupství. Prvním stavitelem byl Matyáš z Arrasu a po něm mladý třiadvacetiletý Petr Parléř, který řídil stavbu i výzdobu do své smrti roku 1399.
Celá stavba katedrály trvala téměř 600 let. Byla novogoticky dostavěna architekty Josefem Mockerem a Kamilem Hilbertem a roku 1929 slavnostně znovuvysvěcena u milénia úmrtí sv. Václava (byť špatně vypočítaného, sv. Václav zemřel roku 935). Do té doby byla v úrovni transeptu jen provizorní zeď, která původní gotickou stavbu ukončovala.
Na novogotickém průčelí katedrály jistě každého zaujme velké rozetové okno z barevných skel, stejně jako barevná vitrážová okna uvnitř stavby. Uvnitř katedrály najdeme věnec 12 kaplí a arkádový sloupový ochoz, zvaný triforium, který však není běžně přístupný. Na něm se nachází vzácná portrétní galerie 21 bust osob z okolí Karla IV. i jeho samého. Uprostřed hlavní lodi je bílé královské mauzoleum a pod ním ještě podzemní krypta, kde jsou uloženy ostatky českých králů a jejich příbuzných, mimo jiné i Karla IV. a Rudolfa II. Habsburského. Věž katedrály obsahuje náš největší zvon, zvaný Zikmund.
Bezesporu nejvzácnější a nejcennější částí celého chrámu Svatováclavská kaple s parléřovskou hvězdovou klenbou, bohatým vykládáním stěn drahými kameny a nástěnnými malbami. Je v ní umístěn hrob sv. Václava. Gotický kamenný náhrobek sv. Václava ze 14. st. stojí na soklu ozdobeném drahými kameny. Dveře v rohu kaple vedou na schodiště do Korunní komory. V ní jsou uloženy korunovační klenoty. Klenoty, stejně jako Svatovítská katedrála, jsou národní kulturní památkou.
Zajímavost:
Jižní průčelí chrámu, tzv. Zlatou bránu zdobí unikátní gotická mozaika s motivem Posledního soudu a s vyobrazením Karla IV. a jeho dvou manželek. Byla vyrobena kolem roku 1370 z více než 1 milionu skleněných kostiček a kamínků v různých odstínech. Autor mozaiky není známý. V roce 2000 byla tato mozaika nákladně restaurována pod patronací kalifornského Getty Institutu.
